Co čeká české zdravotnictví po volbách?

Koalice ODS, KDU a zelení se poměrně rychle dohodla na programových zásadách a pokusí se získat důvěru ve sněmovně. Zatím se ovšem nepodařilo zvolit ani předsedu sněmovny a tak stále zůstává u moci Paroubkova vláda. Varianty dalšího vývoje jsou zhruba tři. Buď se koalici podaří získat toleranci alespoň části levicových poslanců, nebo dojde k uzavření nějaké formy spolupráce ODS a ČSSD, ať už ve formě velké koalice, „opoziční smlouvy“ nebo jiného uspořádání. Pravděpodobnou součástí takové dohody by byl další posun směrem k většinovému volebnímu systému. Poslední variantou jsou nové volby. Pravděpodobnost jednotlivých variant je předčasné hodnotit, ale vztahy mezi ODS a ČSSD jsou zatím velmi napjaté.

Co to všechno znamená pro české zdravotnictví? Především oddalování naděje na změnu. Ministr Rath naprosto nerespektuje konec mandátu Paroubkovy vlády a  pokračuje jak v personálních čistkách a ve vydávání vyhlášek bez právní opory, tak v zastrašování pojišťoven a soukromých lékařů. K seznamu dlouhodobých problémů českého zdravotnictví tak přibývá neméně dlouhý seznam akutních problémů vytvořených Rathem a jeho spolupracovníky. Nového ministra tedy čeká především úklid. Asi nejpalčivějším problémem je zákon o tzv. neziskových nemocnicích. Byl přijat z čistě politických důvodů těsně před volbami, neprošel řádným připomínkovým řízením a zcela v rozporu se zdravým rozumem, právními zásadami a trendy ve vyspělých zemích nutí vybrané nemocnice (cca 130 z 200 existujících v ČR) ke změně právní formy k 30. 11. tohoto roku. Ostatní nemocnice se mohou buď přidat nebo přijdou o peníze z veřejného zdravotního pojištění. Zákon ve skutečnosti není o ziskovosti či neziskovosti nemocnic, ale o jejich de facto zestátnění a totálním ovládnutí ministerstvem zdravotnictví, které má rozhodovat o struktuře oborů a služeb, počtu personálu, lůžek a dalšího vybavení i v té nejvzdálenější nemocnici. Pravomoc původních majitelů či zřizovatelů nemocnic (zejména krajské samosprávy, v některých případech i soukromí vlastníci) je redukována prakticky na jednu oblast – placení dluhů nadělaných managementem dosazeným správní radou ovládanou ministerstvem a odboráři. Mimo naprosto špatného obsahu je zákon vadný i po formální stránce a prakticky nerealizovatelný. Byla na něj již podána stížnost k Ústavnímu soudu, jeho realizaci ale může včas zabránit zřejmě jenom zrušení novou sněmovnou.

Podobných „časovaných bomb“ vyrobil ministr Rath několik. Jde mimo jiné o umělé vylepšení finanční bilance Všeobecné zdravotní pojišťovny pomocí vládní půjčky vratné těsně po volbách. Na podzim se proto opět významně zpozdí platby zdravotnickým zařízením. Dalším příkladem je změna sazebníku (Seznamu výkonů), ve kterém byla zcela bez ohledu na finanční situaci systému radikálně navýšena cena práce lékaře. Celková bilance je zatím udržovaná pomocí regulace v oblasti úhrad, která limituje celkové příjmy jakéhokoliv zdravotnického zařízení na 103% minulého roku. To ovšem logicky vede k omezování poskytované péče.

Seznam výkonů je příkladem i dlouhodobých problémů. Zásadní nesrovnalosti v ocenění oborů vedou k významným pokřivením při hodnocení ziskovosti jednotlivých nemocničních oddělení a při investičních rozhodnutích. K dalším chronickým bolestem českého zdravotnictví patří nesmyslný systém úhrad nemocnicím a potřebám doby neodpovídající struktura a v některých případech i počet zdravotnických zařízení. Klíčem k nápravě je umožnit rozvoj efektivních a kvalitních zdravotnických zařízení včetně moderních způsobů poskytování zdravotní péče, především ambulantních a jednodenních zákroků a péče poskytované v domácím prostředí. Takové změny ovšem nejde naplánovat centrálně z ministerstva zdravotnictví nebo jiného „osvíceného“ úřadu. Jedinou cestou je regulovaná konkurence jak zdravotnických zařízení, tak zdravotních pojišťoven a umožnění nákupu zdravotní péče ze strany pojišťoven. Dlouhodobý rozvoj a úspěch takového modelu samozřejmě vyžaduje zásadní změnu motivace a zodpovědnosti pojišťoven, včetně jasného vlastníka.

Kandidátem středopravé koalice na ministra zdravotnictví je senátor Tomáš Julínek. Již půl roku před volbami představil veřejnosti ucelenou představu reformy českého zdravotnictví založenou na regulované konkurenci zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven. Návrh je doplněn možností dobrovolně si zvolit pojištění s vyšší spoluúčastí hrazenou z tzv. osobního účtu pacienta. Nicméně, jak vyplývá z jeho povolebních vystoupení, je mu jasné, že úkolem nového ministra bude především pragmaticky řešit akutní problémy. Koaliční smlouva v oblasti zdravotnictví proto obsahuje především nápravu nesmyslů přítomných v současném systému, ale i některé nové prvky jako jsou regulační poplatky pacientů a možnost odlišení zdravotních plánů jednotlivých pojišťoven, včetně nabídky plánů řízené péče.

Jak se podaří tento pragmatický program naplnit v prostředí úmyslné předvolební politizace zdravotnictví ze strany sociální demokracie? Ministr Rath nevybíravými prostředky směřoval české zdravotnictví směrem k překonanému a všude v Evropě opouštěnému modelu centrálně řízené národní zdravotní služby. Je jisté, že s tímto postupem nesouhlasí ani řada sociálních demokratů. Odchod dr. Ratha proto snad umožní návrat k věcné diskusi a k hledání funkčních řešení. České zdravotnictví takový přístup nutně potřebuje.